Jaroslav Dvořák

Jak byla postavená

Struktura kopírovala armádu, jen beze zbraní a bez uniforem:

„Pětka“ byla pětičlenná buňka — základní stavební kámen konspirace. Každý znal jen několik lidí, aby při zatčení nemohl prozradit víc, než sám věděl. Přesně to je princip, o kterém je celý příběh Miroslava Šejna a dědečka.

Zemskému velitelství Morava velel od dubna 1939 brigádní generál Bohuslav Všetička. Uvádí se, že organizace měla být schopna postavit až 90 000 mužů ve zhruba dvou stech rámcových praporech — je ale potřeba dodat, že jde o plánovanou mobilizační kapacitu, ne o ověřený počet členů.

Kde se to protíná s naším pátráním

Velitel Obrany národa na Moravě Bohuslav Všetička byl souzen a popraven v Berlíně. To je nezávislé potvrzení toho, co se traduje v rodině — že děda byl „potom u soudu v Berlíně“. Moravské případy Obrany národa se skutečně soudily před berlínským Lidovým soudním dvorem, ne v Brně.

Rodinná paměť tím přestává být jen historkou a začíná zapadat do doložené struktury. Pořád to není důkaz — ale je to poprvé, kdy vyprávění a odborná literatura ukazují stejným směrem.

Co se nepodařilo dohledat

Poctivě: k okresnímu velitelství Brno-venkov se ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo najít vůbec nic — ani jméno Miroslava Šejna jako jeho velitele, ani jména velitelů jednotlivých úseků. Mikrostruktura venkovských okresů zpracovaná online není a leží jen v archivech a obecních kronikách. Přesně proto jedeme do Rajhradu a do Moravského zemského archivu.

Co to znamená — a co se v rodině říkalo jinak

V rodině se vždycky říkalo, že děda byl v Mauthausenu. V dokumentech Mauthausen není. Potvrzení Obrany národa vyjmenovává věznice adresně a všechny jsou to německé soudní věznice a káznice, ne koncentrační tábory. Osvědčení ministerstva ho vede jako československého politického vězně.

Není to zmenšení jeho příběhu, je to jeho upřesnění — a konečně vysvětlení, proč přežil. Šance přežít čtyři roky v říšské káznici byla nesrovnatelně vyšší než v táboře III. stupně. Jméno Mauthausen se do rodinné paměti nejspíš dostalo proto, že to bylo jméno, které se po válce znalo; „byl v lágru“ se říkalo snáz než „byl v káznici ve Waldheimu“.

Stejně tak se ukázalo, že soud nebyl v Berlíně, ale ve Vratislavi — a že děda nebyl velitel úseku Sokolnice, ale zástupce velitele celého okresu Brno-venkov. To poslední je funkce vyšší, ne nižší, než se v rodině tradovalo.

Co u té cesty zbývá zjistit

Pořadí a data u šesti věznic. Kde byl v době soudu a kam ho poslali hned po rozsudku. Jestli byl v Kounicových kolejích celé dva roky mezi zatčením a soudem, nebo ho převezli dřív. A kdy přesně dorazil domů. Odpovědi jsou v evidenci saských věznic — Sächsisches Staatsarchiv — a ve spisu ve Vojenském ústředním archivu.

Co ještě chceme

Najít jeho žijící potomky a poděkovat jim. Nejrychlejší cesta vede přes nájemce hrobového místa na tuřanském hřbitově — Správa hřbitovů města Brna kontakt nedá, ale dopis rodině předá.

1. Co přesně mu soud kladl za vinu — a věděl o jeho skutečné funkci?Čtyři roky pro zástupce okresního velitele je nápadně málo. Odpověď je v odůvodnění rozsudku.
2. Byl souzen společně s Miroslavem Šejnem?Čtyřdenní líčení znamená víc obžalovaných. Kdo další seděl na lavici?
3. Kdo prozradil okresní velitelství Brno-venkov?Ryšánkova volavčí síť, nebo řetěz z výslechů konce roku 1939?
4. Kde a jak dlouho byl v jednotlivých věznicích?Šest míst, dvě data. Chybí pořadí a délky — to je v evidenci saských věznic.
5. Za co přesně dostal Československý válečný kříž 1939?Návrh na vyznamenání bývá nejpodrobnějším popisem odbojové činnosti vůbec.
6. Kdy přesně se vrátil domů?Propuštěn 8. 5. 1945 v Sasku. Cesta do Brna trvala neznámo jak dlouho.
7. Na co v roce 1959 zemřel — a uznal to stát za následek věznění?Odpověď je v důchodovém spisu válečného poškozence: lékařské posudky, které posuzovaly, co mu věznění udělalo se zdravím. Hledat i na jméno vdovy Ludmily Dvořákové, která po roce 1959 žádala o vdovský důchod.